Na základě rozhodnutí vlády ČSR ze dne 7.2.1936 došlo k vybudování vojenského tábora v jižní části lesního komplexu Drahanské vrchoviny, který byl majetkem olomouckého arcibiskupství. Již k 1. 11.1935 bylo zřízeno Velitelství výcvikového tábora v Dědicích u Vyškova, o rok později sem nastoupila posádka. Byly zde prováděny intenzívní práce, postupně došlo k vybudování dělostřelecké, pěchotní a letecké střelnice. V samotném prostoru nebyly žádné vesnice.
Po obsazení státu nacistickým Německem a vzniku Protektorátu Čechy a Morava byl 26. března 1939 vojenský prostor převzat Němci a přejmenován na Truppenübungsplatz Wischau. V roce 1940 vydal říšský protektor Konstantin von Neurath výnos o vystěhování 33 obcí Drahanské vrchoviny a na základě toho došlo k postupnému zrušení pošt ležících v tomto prostoru, ale vně prostoru vojenského. Byly to pošty Rychtářov (31.3.1941), Studnice u Vyškova (1.12.1942), Rozstání (1.11.1943), Drahany (15.11.1943) a Krásensko (1.7.1944). Na sledovaném území pracovala i poštovna Radslavice (Pustiměř), ta byla uzavřena již 31.1.1939, následně zrušena 15.12.1942.
Po skončení války byly pošty otevírány postupně – pošta Drahany někdy v roce 1945, Rozstání 8.9.1945, Studnice u Vyškova 25.9.1945, Krásensko až 3.3.1947 a pošta v Rychtářově vůbec obnovena nebyla, od 1.10.1946 zde pracovala jen poštovna. Poštovna v Radslavicích rovněž již obnovena nebyla. Z vojenského výcvikového prostoru Dědice pak vznikl od 1.5.1951 dnešní Vojenský újezd Březina
Mnohem větší a navíc obydlený prostor s vojenským využitím vznikl jižně od Prahy. Byl to výcvikový prostor Waffen-SS Čechy („SS-Truppenübungsplatz Beneschau“, od 1. září 1943 „SS-Truppenübungsplatz Böhmen“), byl zřízen v březnu 1942 v prostoru zhruba vymezeném Vltavou, Sázavou, železniční tratí Praha-Tábor (úsek Čerčany-Olbramovice), železniční tratí Olbramovice-Sedlčany a dále dnešní silnicí I/18 ze Sedlčan směrem na Příbram až k řece Vltavě. V pěti fázích došlo k vystěhování většiny původních obyvatel (cca 30 000 osob) z asi 65 obcí, menší část obyvatelstva (asi 40 %) byla zaměstnána na tzv. SS-Hofech, zajišťujících zásobování cvičiště zemědělskou produkcí. V prostoru platily německé říšské zákony.
Vyklízení probíhalo v pěti etapách: zóna I a Ib do 15. října 1942, zóna II do 1. dubna 1943, zóna IIb do 15. května 1943, zóna III do 31. prosince 1943, zóna IV do 31. října 1943, zóna V do 1. dubna 1944. Do 15. dubna 1944 bylo vyklizeno 65 obcí, 144 osad, 5682 domů. Vysídlení se týkalo 8619 rodin a 30 986 osob. Současně s vyklízením obcí docházelo samozřejmě i k postupnému rušení pošt.
Tak byly postupně od severu k jihu rušeny pošty Jablonná nad Vltavou (15.9.1942), Netvořice (1.9.1943), Neveklov (1.1.1944), Křečovice (1.1.1944), Chlum u Sedlčan (dnes Nalžovice) (1.1.1944), Sedlčany (1.1.1944), Maršovice (1.3.1944) a Vrchotovy Janovice (1.3.1944). Kupodivu už nedošlo k rušení pošty ve Štětkovicích, i když obec ležela v zabraném území. Naopak jako kompenzace za zrušené pošty došlo na okrajích zabraného území k otevření nových pošt v Olbramovicích (1.11.1943) a v Živohošti (1.1.1944). Vedle uvedených pošt byla postižena i poštovna Osečany (Sedlčany), která byla zrušena 19.10.1943. V uvedeném prostoru pracovala i pošta Konopiště, ta však byla zrušena pro neekonomický provoz ještě před zřízením výcvikového prostoru 15.10.1940.
Po skončení války byly všechny uvedené pošty postupně uváděny do běžného provozu v tomto pořadí: Sedlčany, Netvořice a Neveklov (1.7.1945), Maršovice (15.7.1945), Křečovice (21.8.1945), Jablonná nad Vltavou (22.10.1945), Chlum u Sedlčan (15.11.1945) a Vrchotovy Janovice (17.12.1945). Poštovnu Osečany (Sedlčany) otevřeli až 1.4.1946. Z obou nově zřízených pošt zůstala i nadále v provozu pošta v Olbramovicích, zatímco ta v Živohošti byla pro slabý provoz zrušena již 31.1.1947.
Do kategorie pošt pracujících za války ve vojenských prostorech je možno zařadit i poštu v Terezíně. Bývalou pevnost z doby císaře Josefa II. využívali Němci prakticky hned po okupaci Československa. V Malé pevnosti zřídilo Gestapo v roce 1940 věznici pro politické vězně, v Hlavní pevnosti pak bylo zřízeno židovské ghetto. Civilní obyvatelstvo bylo do 30.6.1942 vystěhováno a město pak postupně zalidňováno deportovanými Židy. Ke stejnému datu byla zrušena i terezínská pošta. Na jaře 1945 vypukla v Malé pevnosti epidemie skvrnitého tyfu, ta se rozšířila i do ghetta a trvalo dlouho po válce, než bylo možné zdejší život skonzolidovat. Poštu v Terezíně znovu otevřeli až 1.10.1947.
Idylický pohled na Hlavní terezínskou pevnost a na Litoměřice v pozadí, Malá pevnost leží vpravo za Ohří.
Budova pošty na náměstí ČSA č. 178 postavená v roce 1909, byla mimo provoz od 1.7.1942 až do 1.10.1947.
Autor: Jiří Kratochvíl